Datum přidání: 26.02.2023
Autoři: J. Borkovec, L. Babička
Mlynářské řemeslo patří k těm nejstarším. Vznik prvního vodou hnaného mlýna na našem území se datuje již od 8. století. Podle mlýnu se často pojmenovávaly osady, kde se tato zařízení nacházela. V našem případě jsou to třeba Kutiny (dnes již zaniklý Kuťův mlýn).
Nejstaršími držiteli mlýnů byly kláštery, později města a vrchnost, která je dávala do dočasného nebo dědičného nájmu mlynářům. Mlynářské řemeslo bývalo vážené a často byl mlynář nazýván „pan otec“. Mlynáři bývali velmi vzdělaní lidé a byli také dobří obchodníci a zemědělci, protože k mlýnu patřilo i hospodářství. V obci zaujímali významné místo, často byli voleni za starosty nebo soudce z lidu. Mlynáři bývali svobodníci, to znamená, že nemuseli robotovat, odváděli pouze daně.
Na řece Libochůvce od hráze rybníku v Meziboří po soutok s řekou Loučkou v Dolních Loučkách bývalo dvanáct mlýnů. Dnes je již těžko uvěřitelné, že tato malá říčka byla schopna tolik mlýnů uživit. Jmenovitě se jednalo o: mlýn na hrázi v Meziboří, Jeřábkův mlýn (dnes Soviakův mlýn) a Brabcův mlýn (dnes Odehnalův) pod obcí Vratislávka, dále Klusákův mlýn (dnes Karasův) a dva Valíkovy mlýny ve Žďárci, Pestrův mlýn a Kuťův mlýn (dnes již zaniklý) na Kutinách, Balákův mlýn v Řikoníně, Falcův mlýn (dnes Hlouškův) na Chytálkách, Hlouškův mlýn a Borkův mlýn v Dolních Loučkách.
V následujícím výkladu se zaměříme pouze na mlýny, které se nacházejí ve Žďárci.
První zmínka o tomto mlýně pochází podle údajů z matrik z roku 1588, kdy jej vlastnil mlynář Zalibil. Dalším majitelem byl pak mlynář Bieluša, který ve mlýně žil a hospodařil kolem roku 1659. Od roku 1760 po rok 1900 mlýn vlastnil mlynář Borkovec. Následně mlýn přešel do vlastnictví mlynáře Klusáka a v dnešní době je majetkem pana Karase, který ve mlýně provedl rozsáhlou rekonstrukci a mlýn tak na první pohled zaujme každého kolemjdoucího.
Počátky tohoto mlýna se datují kolem roku 1588 a jako prvním vlastníkem je zmiňován mlynář Nerád. Ten mlýn provozoval do roku 1659, kdy jej vystřídal mlynář Štěpánek. Dále mlýn vlastnil mlynář Strachenský (1775) a od roku 1820 až do současnosti mlýn patří rodině Valíků, která zde provozuje pořez dřeva.
Stejně jako u mlýnu předchozího nacházíme první zmínky o hospodaření ve mlýně kolem roku 1588, kdy jej vlastnil mlynář Merta. Po roce 1730 mlýn převzal mlynář Medek a od roku 1880 do dnešních dnů mlýn vlastní rodina Valíkova.
První zmínka z roku 1588 je z urbáře lomnického panství, kdy Karel starší ze Žerotína prodal Lomnici Oldřichu z Kounic. Ostatní zápisy jsou z loučské a žďárecké matriky.
Závěrem je nutné podotknout, že mlýny mohou být mnohem starší, než je dochováno v kronikách. Jak již bylo napsáno v úvodu textu, prvními majiteli mlýnů byly kláštery a následně města či vrchnost, a ti je potom přenechávaly k užívání mlynářům.
Prosíme občany, kteří by měli zájem poskytnout nějaké materiály na oskenování (fotografie, písemnosti apod.) týkající se mlýnů v oblasti Žďárce, aby kontaktovali pana Borkovce či pana Babičku.
V příštím příspěvku se budeme věnovat zaniklým domům v obci Žďárec. Tímto prosíme občany, kteří by měli zájem poskytnout nějaké materiály na oskenování týkající se tohoto tématu, aby kontaktovali pana Borkovce či pana Babičku.
Kronika Žďárce, rodinný archiv ing. Valíka, kniha Mlýny ve spirále času (ing. Luňák), obec Žďárec, rodina Kořínkova, vodnimlyny.cz